Hudini přijel!
Tak jsme prý doma... Hned jsem páníkům ukázal, kde bude vhodné položit savou podložku na čůrání, a vydal jsem se prozkoumat terén. Koberce jsou chutný a dobře se o ně zachytávají zoubky. Dřevěný stůl s poličkou na časopisy přesně ve výšce, kterou potřebuju! Mám občas chuť pod tím stolem proběhnout, no ale ještě úplně nezvládám včas sklonit hlavu... Auu, bude v tom nějaká zrada... Knihova plná knížek... A visí z nich takový srandovní šňůrky, za který se to všechno hezky a bez velký námahy vytahuje! No ale ty páníkovy prsty! Uši! Vlasy! A nos! To je teprve něco!
Večer jsem usnul ani nevím jak. Páník má takovej pěknej měkoučkej župan, ve kterym se to spí samo. Řekl jsem si, že budu hodný a celou noc nekňournu, paničku jsem vzbudil v půl sedmý ráno, protože se mi už strašně chtělo čůrat a taky mi přes noc vyhládlo. Vypadala unaveně, tak jsem jí po jídle ještě nechal prospat. Jinak jí ale nic nedaruju! Koušu co to dá, občas s čůraním nedoběhnu na podložku a nenechám jí chvilku oddychnout. Když kňournu, tak se hned stará, co mi je, to je fajn, to se bude hodit